Vyjednávání, strategie průlomu, jak na konflikt

Strategie průlomu

Jak jsem slíbil, navazuji na předchozí článek Konflikt v podstatě jeho volným pokračováním a tím není nic jiného, než řekněme tomu technika nebo přístup, jak již naši králové odvraceli války. Strategie průlomu je tedy velmi stará, a o to více funkční technika, jak se dokážete dostat z často až bez východiskové situace. Všichni to známe, jeden nebo více účastníků, kteří se nemohou shodnout na společném řešení přístupu, postoji. Však si stačí pustit televizi a jedno téma tady máme denně na stole. Aniž bych jej zmiňoval, víte o co se jedná, tudíž je tento konflikt neoddiskutovatelně zarytý v celé naší společnosti, řekl bych většině světa.

Ale pojďme do běžných, každodenních, kupříkladu pracovních situací, které den za dnem vznikají a zanikají.

Vždy se na svých trénincích ptám, cože by mělo být tím prvním krokem z pěti, abychom dokázali vyjít z náročné situace, jak se říká, bez ztráty kytičky nebo moderně, win/win?

Je důležité si uvědomit, že mnoho konfliktů a situací, kdy se neumíme dohodnout jsou přirozeně doprovázeny emocemi (doporučuji nejprve přečíst předchozí článek Konflikt). Tudíž je naším prvořadým úkolem protistranu pokud možno zbytečně nepopuzovat, ideálně uklidnit.

NEREAGOVAT

Naším cílem je získat duševní rovnováhu a co je také důležité si uvědomit? Strategie průlomu není v souladu s intuitivním jednáním. Zkrátka, udělejme maximum, abychom nejednali pod emocemi. Můžeme se odmlčet, napočítat do deseti, soustředit se na svůj zklidňující se dech, pracovně tomu říkáme

„jdi mentálně na balkón“.

Čímž zdravím účastníky našich tréninků, kteří již vědí o čem to tady píši. Současně je důležité vyhnout se 3 přirozeným reakcím, které vycházejí z naší Amygdaly a věřte nebo ne, tyto 3 nejzákladnější reakce i Amygdalu měli i pravěcí dynosauři. Pojďme se tedy snažit nereagovat, jako dynosaurus. 🙂

ODZBROJIT

Cílem 2. kroku je přejít na druhou stranu. Opět připomínám, že strategie průlomu nemusí býti v souladu s naším intuitivním jednáním a současně není na škodu mít upřímný zájem o protistranu i ve chvílích, kdy se s ní plně neztotožňujeme. Takový přístup je nám spíše ke cti.

Pokuste se obnovit duševní rovnováhu protistrany také tím, že uznáte její pohled na věc. Na trénincích používám úvodní obrázek, kdy vidíte dvě postavičky dohadující se, jestlipak je na té zemi šestka nebo devítka. No a najednou se ten levý panáček rozhodne tu svou šestku obejít, chytit pana Devítku kolem ramen a říct,

„ty jo, fakt, vidím, že vidíš devítku“.

Slyšel tady někdo, že by pan Šestka řekl, je na zemi devítka? Já jsem slyšel jen uznání, že nyní Šestka vidí, že Devítka vidí devítku. A pokud ho drží kolem ramen a nebojí se na věc podívat jeho pohledem, tak tomu tak skutečně je. Ať už se díváte na věc, jak chcete, pokud se doopravdy dokážete odosobnit a podívat se na věc opravdu očima protistrany, nikoli vašima očima na protistranu, ale očima protistrany se vším co k ní patří, pak máte nakročeno na slušné úspěchy v komunikaci, jednání a vyjednávání. Mimochodem se tato technika využívá například při vyjednávání s použitím technik NLP (Neuro lingvistického programování, kdy se na věc dokážete podívat třemi způsoby. Z vašeho hlediska, z pozice protistrany a z pozice mouchy na stěně, tedy nezúčastněně, pragmaticky, analyticky).

Nebojte se vyjádřit svůj pohled na věc a zapomeňte na slovíčko ale, nicméně apod. Místo toho použijte raději a, nebo čárku ve větě.

„Ano, ano, chápu Vás, rozumím, (čárka, ne ALE) pojďme se nyní pokusit podívat na věc ještě z ekonomického hlediska“.

ZMĚNIT HRU

Cílem 3. kroku strategie průlomu je změnit kontext a zaměřit protistranu na řešení. Nyní už jsme všichni celkem klidní, žádná ze stran se nesnaží si něco dokazovat, protože za sebou máme první dva kroky. Nereagovat a odzbrojit. Tyto kroky nám zajistily příjemnou duševní rovnováhu všech zúčastněných stran. Pojďme se tedy pokusit otočit vývoj situace blíže ke vzájemné shodě.
Nyní vám představím něco, s čím někteří mohou mít problém dokud to poprvé nevyzkouší a nezjistí, jak právě tento přístup báječně funguje v praxi. Nejprve zkuste položit pár otázek směřujících k dohodě na které je těžké odpovědět NE. Kupříkladu, „myslím, že se shodujeme na tom, že jdeme stejným směrem a chceme, aby bylo toto téma úspěšně zvládnuto“.  A pak to přijde.

„Jaké by bylo ideální řešení pro Tebe? Jak by sis představoval(a) tuto situaci vyřešit? Co bys mi poradil, kdybys byl na mém místě?“

Zdá se vám to příliš? Tak čtěte dál o tom, jaké jsou

4 obecné důvody nedohody

  1. Navrhované řešení není z hlavy protistrany
  2. Strach ze ztráty tváře
  3. Příliš mnoho, příliš rychle
  4. Neuspokojené zájmy

Předposledním, 4. krokem tedy je

USNADNIT PROTISTRANĚ ŘÍCI „ANO“

Cílem 4. kroku je VYTVOŘIT PROTISTRANĚ ÚSTUPOVOU CESTU. A jaké že bývají nejčastěji důvody „slepé uličky“? Právě jste si je o něco výše přečetli a můžete to udělat znovu. Účastníci například těchto tréninků Vyjednávání a argumentace nebo Komunikace v obtížných situacích je už dobře znají. 😉
Nyní tedy protistrana možná až příjemně překvapeně barvitě vysvětluje, jak by situaci řešila, kdyby byla na Vašem místě. Vy pozorně nasloucháte, nejen obsahové, ale také vztahové rovině komunikace, možná si píšete poznámky a všemi možnými prostředky dáváte protistraně najevo, jak je její postoj a názor pro Vás důležitý.

Zaznělo několik návrhů se kterými se v podstatě ztotožňujete, poněvadž

Lidé obecně nechtějí druhým lidem vyrábět problémy. Jen se občas na věci díváme různou optikou, z různých úhlů. Tím, že dáme protistraně příležitost podílet se na naší DOHODĚ a nenaplnit výše uvedené 4 důvody nedohody, získáváme příznivější úhel pohledu protistrany z původní pozice. To už je mnohem výhodnější postavení ve srovnání z bez východiskovou situací na začátku.  

Poslední, pátý krok, jak s oblibou říkávám, drží se za ruku s krokem čtvrtým. Pokud ve 4. kroku usnadňuji ANO, tak v pátém, celou situaci zastřešíte tím, že

ZNESNADNÍTE ŘÍCI „NE“

V žádném případě nejde o to, snažit se dostat protistranu do úzkých, spíše klademe otázky vyššího poslání zaměřené na důsledky nedohody. Nejde o varování, ani vyhrožování, naopak, jde o to utvrdit se o vzájemné výhodnosti dohody, celkově situaci a vyšší smysl dohody potvrdit. Může existovat nějaký háček? Co by, kdyby? Uvedu jednoduchý příklad, schválně až moc ukázkový.

„Miláčku, máme děti, dům a hypotéku, tolik krásných let jsme spolu, podívej co vše jsme společně dokázali, nevyklizená myčka na nádobí nám tohle nemá sebemenší šanci ohrozit“ 🙂

Jako rekapitulaci jsem pro Vás připravil toto krátké video. Přeji příjemné pokoukání.

Pokud Vám výše uvedená strategie průlomu jen trošku pomůže ve vašich náročnějších situacích, budu moc rád.

Jan Kovač, andragog, lektor