Znáte to přísloví? Co bylo dříve, slepice nebo vejce?
Co myslíte? V 1. díle jsem naznačil dva rozdílné typy a také přístupy obchodníků. Pro zřejmé vyjádření jsem si vybral tyto dva hraniční příklady, každého z jedné strany pomyslného řetězce úspěchu.
Jeden řeší sotva uhrazené složenky, kvantitu zákazníků a ten druhý se veze na vlně úspěchu. Jezdí s klienty na exotické dovolené, má prostor na svou rodinu, koníčky, přátele, žije aktivně, sportuje a také disponuje dostatkem finančních prostředků.
Co však bylo dříve, slepice nebo vejce?
Jaký byl David a jaký Miroslav člověk, před začátkem své obchodní kariéry? Byli stejní? David, říkejme prvnímu obchodníkovi, má vše precizně promyšlené do posledního detailu, přečetl spoustu knížek, zná techniky, neverbální komunikaci zná i pozpátku a přesto, “pouze” plní kvantitativní požadavky na počet schůzek, Bohužel o výsledcích či profitabilitě zde hovořit bohužel stále nemůžeme.
Oproti tomu Miroslav není a nikdy nebyl přílišný detailista, spíš takový srdcař, vždy měl rád lidi, zvědavě poslouchal jejich příběhy a s nadšením se stával součástí všeho dění kolem sebe. Přitahoval k sobě pozornost zaujetím pro jakoukoli věc, která jej nadchla. Srdce mu vždy tepalo na plno a nadšení by mohl rozdávat, čímž k sobě přitahoval podobné typy. Ano, měl vždy rád i sebe, nezapomínal na své potřeby a uměl si dělat radost. Vždy měl rád kolem sebe veselé lidi a zábavu, komunikace pro něj byla spíše potřeba a relax, než něco nuceného. Typologicky byste jej zařadili spíše do kolonky expresivní, oproti analytickému Davidovi. Miroslav byl díky svému životnímu stylu spíše uvolněný, bral život, jaký je a vytáhl si pro sebe raději to prospěšné. Což v žádném případě neznamená, že mu lidé a situace kolem byli lhostejní. Naopak, uměl vždy milovat, mít rád, uměl pomoci, pohladit, vyslechnout, Miroslav byl vždy velmi lidský, měl porozumění a vážil si přátel, rodiny i sebe.
David má samozřejmě také rád lidi, má tři velké kamarády na život a na smrt, miluje svou rodinu a chrání ji, jak nejlépe dokáže, je velmi zručný a spoustu věcí si dokáže opravit sám. Tímto také projevuje lásku své rodině. Na Davida je absolutní spoleh, je vždy tam, kde ho potřebujete mít. Nikdy neodmítne pomoc dobrému příteli, v kruhu svých přátel je velmi oblíbený.
Miroslav ví, že nebude mít čas, chuť ani prostor opravovat dům, proto si nechává postavit od svého letitého zákazníka nový, mají vůči sobě důvěru a vzájemná spolupráce ji vzájemně utvrzuje. Musí “letět” na tenis, večer je pozvaný na raut obchodního partnera svého klienta. Ráno vstává do fitcentra, které patří jeho kamarádovi a se kterým si dohazují klienty, pak jde na kávu s kamarádkou z dřívějška, potřebuje s něčím poradit ohledně jeho komodity a dostala tip od své kadeřnice. Ani netušila, jak se Miroslav za ten čas vypracoval, ale je pravda, že jej ráda po letech uvidí – vždy vyzařoval zvláštní charisma. Miroslav má svůj kalendář v telefonu k prasknutí a některé termíny musí přesouvat až na příští měsíc.
Přesto se stále snaží lidem kolem sebe pomáhat a jeho mentální dveře jsou otevřené.
