Pokusme se odpovědět jen tak, sami sobě…„co bych dělal(a), kdybych nemusel pracovat pro peníze„?
Nebo možná takto? „Jak bych dělal(a) to, co dělám, kdybych nepracoval pro peníze, kdybych nepotřeboval výplatu“?
Čeho nejvíce litují lidé, kterým končí život? „Neprožil(a) jsem život podle vlastních představ – podle svého opravdového já“.
Roky života ubíhají a někdy mám pocit, že jej sleduji z okna rychlíku…
Vstáváme každé ráno do práce proto, abychom prožili třetinu svého života tím, co nás baví? Jen musím dodat, že další třetinu prospíme. Co je naším posláním, vyplněním našich snů?
Pracujeme proto, abychom se cítili lépe? Abychom sami před sebou rostli, rozvíjeli se a hlavně dělali to, co jsme si vždy vědomě nebo skrytě přáli? Cokoli, v čem cítíme tam někde uvnitř smysl, osobní i profesní naplnění?
Opravdu žijeme životy, které jsou v kompatibilitě s naším pravým JÁ? Jsme to právě teď opravdu MY? Společně s našimi sny a touhami?
„Zkoušeli jste si někdy představit, co byste dělali, kdybyste nepotřebovali peníze nebo jich měli tolik, že byste se jimi nemuseli zabývat“?
Co byste dělali? Chovali psy? Malovali? Jezdili po cizích zemích a natáčeli dokumentární filmy? Psali knihu? Starali se o opuštěná zvířata? Meditovali o vyšším já, zkoumali přírodu? Skládali hudbu? Prováděli výzkumy?
Zkus to. Zapomeň chvíli na peníze…žij své pravé já. Nemusíš hned opouštět své zaměstnání, ale udělej 1.krok ke svému „Já jsem“.
Je vydělávání peněz opravdu to nejdůležitější?
Nemarníme svůj život a nemrháme svým časem? Čas jsou přece peníze. Neděláme věci, které nemáme rádi, abychom pak měli peníze na život, který nás nenaplňuje?
Pokud skutečně děláme to, co milujeme a nezáleží na tom, co to je, máme velkou šanci se stát odborníkem, jedinečným, vyhledávaným a také s největší pravděpodobností dobře placeným.
Co bylo dříve, kuře nebo vejce? Co bylo dříve? Sny nebo úspěch? Co bylo dříve? Dřina nebo úspěch? A pro co se dřeme nyní? Pro naše sny? A pro co se dře nejlépe a vlastně to pak ani není dřina i když to ostatní tak vidí? Co doopravdy chce naše Já?
A když pro to budeme žít a půjdeme si za svými sny a bude to tak dělat více a více odvážných lidí, pak bude spoustu usměvavých, zdravých, spokojených a šťastných specialistů, odborníků, profesionálů a tak to budeme dále předávat přece našim dětem a dalším generacím.
Je to jediný způsob, jak v něčem dosáhnout dokonalosti. Stát se tím. Pak přijdou ty povznášející pocity plné hormonů mládí, nadšení z žití a radosti.
Není hloupost marnit čas tím co nás nebaví, abych vydělal na to, co mě nudí?
Chceme učit naše děti následovat nás v této absurditě? Podívejme se na naše životy, na to co děláme. Vychováváme a vzděláváme naše děti k tomu, aby žili stejné životy jako my. Aby se i ony v budoucnu ospravedlňovali tím, že vychovávají své děti v tom nejlepší vědomí a s tím nejlepším svědomím – podobně nesmyslným způsobem. Ze kterého je občas všem na zvracení a nikam daleko to nevede. Jen tento styl života plní čekárny v nemocnicích a farmaceutický průmysl se usmívá. Psychosomatika pláče.
Je důležité si položit otázku:
„Po čem toužím“? „Kdo doopravdy jsem“?
Pokud každý den najdeme odvahu čelit alespoň kapce strachu, začne se vytrácet a začínáme růst.
Hrajeme si a bavíme se přítomným okamžikem zhruba do 6-8 let, pak to z nás škola a systém vymlátí.
Co by se stalo, kdybychom si osvojili dříve zapomenutý dětský pohled na svět, vymanili bychom se ze systému sebedestrukce a začali si hrát?
Začali bychom růst – stejně jako děti.
To, co se dítě naučí do 5-ti let hrou, nezáludností, užíváním přítomného okamžiku, přirozenou zvídavostí, oddělením zajímavého od nudného – tolika nových poznatků se „dospělí“ nenaučí po zbytek života.
Kam Vás to táhne, po čem doopravdy toužíte? Víte to?
Jak byste naložili se svým životem, kdyby pro Vás peníze nebyly důležité?
Existují dva druhy lidí: Jedni jdou za tím co chtějí, jdou za svými touhami a sny. Za svým cílem a nehledají překážky. A tak se stávají sami sebou. Jsou autentičtější, upřímnější a šťastnější. Každý den se nevědomě snaží stát se úžasnými.
Ten druhý typ lidí se nesnaží. Zdůvodňuje proč Ne, místo hledání proč Ano.
A tak to je.
„Jak jsem
na tom Já“?
Pojďme hledat a nacházet odpovědi. Pojďme diskutovat. Zlobit se a nevěřit, bránit se a pak pomaličku gumovat důvody proč „Ne“, při nacházení společně cesty pro
„Ano“.