KONFUCIUS CERTIFIKÁT NEZÍSKÁ KAŽDÝ
„Vždycky je to zvláštní pohled. Aula, učebna, místo kde se sejdeme všichni dohromady a hovoříme, diskutujeme o tajích a zákonitostech konkrétních témat. Teď ráno je pěkný a útulný salónek zatím prázdný a mě napadá mnoho otázek, na které budu mít v průběhu setkání odpovědi. Světla se rozsvěcují a přicházejí oni. Ti co nechtějí zůstat pozadu, ti co chtějí poznat nové věci, naučit se nové dovednosti, posbírat znalosti, změnit úhle pohledu, upravit své postoje. Ti, kteří ví, že v téhle době musí na sobě neustále pracovat. A přesně takoví byli kolegové ze společnosti ČEZ. Dvanáct lidí, dvanáct otevřených hlav. Začínáme. Představení, trochu nezbytné teorie a najíždíme na příklady ze života, hry a také testy. Už víme, proč si lidé nerozumějí, proč muži a ženy komunikují jinak, už víme, jakých chyb se v komunikaci vyvarovat. Blížíme se k sobě a zažíváme ten zvláštní pocit teritoriální prox
emiky. Oběd je rychlý, všichni tuší, že teď přijde krize, vstáváme, hrajeme si, nacvičujeme. Nakonec je z toho velká legrace, nechci dovolit, aby mi někdo, pod tíhou sacharidů usnul. Překračujeme Rubikon a vrháme se po hlavě do poznávání skupin (týmů), už chápeme co je to skupinová dynamika, už známe jednotlivé role, jak členů skupiny, tak odhadujeme styly řízení vedoucích, nebo řídících týmů? My už víme, jaký mezi nimi rozdíl. Už víme, jak by měla probíhat komunikace také v týmovém prostředí. A najednou je konec. Děvčata balí kufry a jedou zpět, přes celou republiku. Myslím si, že management ČEZu může být spokojen. Zaměstnanci jsou vnímaví, vzdělaní, chytří. Vítají naše tréninky a možnost společně růst.“
PROKÁZÁNÍ ZÍSKANÝCH ZNALOSTÍ A DOVEDNOSTÍ. Ve výsledku platí následující. Pokud mně, jako zadavateli nebo vedoucímu, přinese (elektronicky zašle) vyslaný zaměstnanec CERTIFIKÁT, VÍM, ŽE TOTO ŠKOLENÍ MĚLO SMYSL, VÝZNAM A „že si to tam jen neodseděli“.
